Norsko: Jihozápad na víkend

Norsko: Jihozápad na víkend

Norsko, aneb za krásami jihozápadu na prodloužený víkend…

Cílem tohoto textu není obsáhle informovat o kultuře, historii, blba bla, ale dát takový malý cestopis a svůj pohled, co vše se dá stihnout za 3 dny v zemi, která má toho mnoho, co nabídnout. Nechť následující řádky slouží třeba jako inspirace pro ty, kteří si raději místo pár kaleb a následných kocovin chtějí dopřát za podobné finance něco zajímavějšího:)

Po letošní návštěvě a cestování Islandem jsem si nemyslel, že by mě mohlo ještě něco tento rok geograficky překvapit… Chyba lávky, bylo to Norsko. Díky portálu cestujlevne.com se mi podařilo sehnat zpáteční letenky s WIZZem za směšných 78 Zlotých (celkový rozpočet cesty na konci textu). No, neber to, ale to předbíhám…

Dal jsem dohromady 3 přátele a vyrazili jsme v pátek autem z Prahy směr Vratislav, odkud jsme měli naplánován odlet. Cesta probíhala naprosto bez problému, tudíž přejdu rovnou k věci a k tomu, co vše je možné během prodlouženého víkendu v Norsku spatřit.

…Galerie z Norska…

Den 1. – pátek

Kus Francie v Norsku - C5

Kus Francie v Norsku – C5

Přílet kolem 18. hodiny na letiště v Sanderfjordu a vyzvednutí auta. Lětiště s kódovým označením TRF se nachází přes 100 km od Osla a jedná se o malé letiště, čili ne v Oslu, jak by se dalo očekávat. Ačkoliv je v Norsku pro Čecha draho jako…. (prostě naše nominální ceny násobeno 4..navíc, jak u čeho), tak nás čekalo milé překvapení hned u Hertzu na letišti, kde jsme původně měli mít k dispozici nového Golfa a místo toho jsme nakonec dostali téměř novou C5ku.

Po nutné administrativě, podepsání smlouvy podobné té úvěrové (kdo si někdy půjčoval auta z velkých půjčoven ví, co tím myslím) jsme se vydali do obchodu řetězce REMA 1000 v Pindsle vzdáleného od letiště zhruba 8 km. Zde jsme nakoupili základní potraviny. Při ceně 120 Kč za chléb opravdu není problém utratit litr a mít poloprázdnou tašku.
Dalším úkolem bylo nakoupit plynovou bombu do vařiče. Po zkušenosti z Islandu, kde měli bomby snad i na toaletách, tak zde jsme slušně narazili. Jelikož jsme měli dva typy vařiče, potřebovali jsme sehnat dvě různé bomby. Avšak, pokud už někde měli, tak byla napichovací. Vypadalo to, jako kdyby Ukrajina zavřela plyn a jako první se to dotklo Norska, které s tím nemá z technického hlediska ani nic společného. Nicméně, asi na desáté benzince se na nás konečně usmálo štěstí a mohlo se vyrazit. Cílem prvního dne bylo dojet alespoň do poloviny prvního záchytného bodu – nejjižnějšího bodu Norska – majáku Lindesnes. Do kempu jsme dorazili někdy kolem půlnoci, kopli do sebe kapitána s colou na dobrou noc a zalehlo se.

Den 2. – sobota

Maják Lindesnes

Maják Lindesnes

Tím, že jsme do kempu dorazili po setmění, neměli jsme pořádně ani tušení kde spíme, ale po probuzení se před námi otevřelo hezké jezírko a my po snídani mohli vyrazit směr maják a pokračovat dále. Silniční síť v Norsku (alespoň tam, kde jsme byli my) je velice kvalitní a cestuje se po ní opravdu hladce. Po příjezdu k Lindesnes nás čekalo nemilé překvapení v podobě vstupu za 70 NOKů v domnění, že za jeden vstup na maják je to trošku „over“. Realita ale byla taková, že v ceně byl vstup na maják i do přilehlého muzea s historií majáku a pietního místa obchodní lodi Palatia, postavené roku 1928, jež byla během druhé světové války zasažena torpédem ve chvíli, kdy převážela válečné vězně. Zahynulo přes 1000 osob. Hmatatelnou vzpomínkou na tuto loď zůstal zvon, do kterého bylo možno udeřit. Musím říct, že mnou projel takový zvláštní pocit, když saháte na něco, co je spojeno s tragédií své doby. Maják samotný sloužil za války jako kulometní hnízdo, ale jeho mírové využití bylo mnohem zajímavější. Maják je v současnosti stále funkční, avšak ne již na pohon tuhým palivem, jak tomu bylo v dobách minulých, ale elektřinou. Nakonec i ta cena za vstup přišla po návštěvě jako drobnost po té, co maják nabídl. Příjemným bonusem v ceně vstupného byla káva nebo čaj ve zdejší restauraci zdarma.

Pulpit Rock

Pulpit Rock

Podél nádherné krajiny jsme se vydali směrem k dalšímu záchytnému bodu tohoto dne, kterým byl skalní útvar zvaný Pulpit Rock. Cestou jsme museli využít dvakrát trajekt, ale bylo to takové příjemné zastavení a i malé vydechnutí v napěchovaném harmonogramu. GPS nás navedla na místo zvané Priekostelen Fjellstue, kde bylo možno za poplatek zaparkovat a vydat se odtud na cca hodinový výstup směr Pulpit Rock. Jelikož jsme dorazili už relativně v pozdních odpoledních hodinách, vybavili jsme se čelovkami a vyrazili. Cestou v protisměru nám asi tak každý pátý říkal, že už bude tma, až se budeme vrace a že to není moc bezpečné, ale čert to vem (nebezpečné to nebylo, ale cestou zpět tma na krájení), šlo se. Cesta nahoru byla dobře značená a celkově to působilo spíše jako vycházka než nějaký těžší výstup. Odměnou za pozdní zahájení výstupu byl téměř poloprázdný Pulpit a majestátně působící výhled a respekt z 800 m, které dělili vrchol Pulpitu, na jehož hraně jsme stáli a zem nacházející se pod námi.
Po návratu zpět na parkoviště a menší stezce odvahy, tedy spíše překážkové dráze  (lézt přes velké balvany i přes výbavu čelovkou není nic moc zábavného), jsme se vydali vstříc k hlavnímu bodu celého výletu – výstupu na Trolltungu.

VIP trajekt? Tak určitě!

VIP trajekt? Tak určitě!

Cílem večera bylo přiblížit se co nejblíže k městečku Odda, abychom mohli vyrazit brzy ráno. Toto se ale nepodařilo, protože první trajekt jsme sice stihli, ale ten druhý nám ujel před nosem a museli jsme čekat na předposlední, který toho dne v noci ještě jel.  Využitý prostor při čekání na trajekt plně vyplnila příprava večeře a podařilo se i vyřešit dilema, kde nabít baterku do foťáku, poněvadž v přístřeší čekárny na trajekt byla i fungující zásuvka. Odměnou za čekání nám byla privátní jízda trajektem, kde bylo zaparkováno pouze naše auto a žádné jiné. Vyčerpáni z dlouhého dne i cestování jsme zatábořili na noc v kempu cca 40 km od místa nástupu na Trolltungu.

Den 3. – neděle

Trolltunga

Trolltunga

Trolltunga, neboli Trolí jazyk. Nejnavštěvovanější místo západního Norska. Skalní útvar v podobě jazyka, trčícího do prostoru a pod ním několik stovek metrů dech beroucí prázdnoty a v horizontu obklopenost jezery i ledovcem. To ale předbíhám… Nástup na Trolltungu se zahajuje od bývalého funicularu neboli kolejové dráhy, která již není v provozu a pravděpodobně v dnešní době slouží pouze jako služební a to ještě párkrát za rok.

Moji přátelé po absolvování prohlásili, že cyklistický závod AuthorCup je vůči tomuto procházka růžovou zahradou. Díky své zálibě v horách moc srovnávat nechci, ale snadné to určitě není a netrénovaní jedinci mohou mít celkem problémy trasu vůbec dokončit. Původně jsme měli vyrazit v 7 ráno, nakonec jsme ale vycházeli kolem 11. hodiny, což bylo už relativně za hranicí a opět jsme mohli počítat s pozdním návratem na počáteční místo.

Ve stručnosti: Celková délka trasy tam i zpět: 22 km (ne, na auto a jakýkoliv jiný konvenční způsob dopravy je třeba zapomenout.. hezky pěšky). Dle průvodce standardní čas 8 hodiny tam i zpět, převýšení přes 1000 m. Nám se podařil sportovní čas, kdy jsme celkově strávili na cestě 7,5 hodiny ale s tím, že jsme se ještě cestou zpět ztratili a měli tak hodinovou pauzu.. „Odměnou“ za tuto neočekávanou frajeřinu pak byly vrzající klouby v oblasti kolene:) Ale zpět… Cestu je možno absolvovat celkem třemi způsoby, přičemž jeden z nich je „nelegální“. První varianta, kterou jsme se sami vydali, byla běžnou cestou vzhůru a víceméně kopírovala trasu kolejí vedoucími nad námi. Druhou možností bylo absolvování téměř 2500 schodů (masakr) nebo risk a výstup po boku kolejí s hrozbou  toho, že když se vyrakvíte, tak pojišťovna se bude cukat plnit a navíc se vystavujete možné pokuty… My zvolili cestu první, která byla nakonec tou nejlepší možnou. Výstup nahoru je fyzicky velmi náročný, ale takovou malou kompenzací je cestou zastávka u potoka v polovině výstupu s nejvyšším převýšením, který si postupem času našel trasu přes kameny a z kterého je nádherný výhled na celé údolí.

ex Funicular

ex Funicular

První část výstupu končí na horizontu výstupní stanice kolejové dráhy. Zde nás čekal příjemný rovný úsek a cesty protkané hustým borůvčím, brusinkami a houbami. Ještě, že jsme se cestou zpět trochu ztratili a zkrátili si cestu přes borůvčí, jehož plody mírně kompenzovaly večeři:) Norské borůvky jsou větší než naše a naprosto vynikající. Dále cesta pokračuje již v menším sklonu terénu, i když téměř nekonečným. Pokud jste v místě nástupu obklopeni lesy, tak v 1000 m n.m jsou už jen keře, borůvčí, brusnice a houby, ale dále pak už ani to ne a krajina připomíná spíše oblast vrcholků italských Dolomit.

Těm, kdo to nevzdali a vydrželi až do konce, tak je čeká nejen nádherný výhled, ale vzhledem k popularitě daného místa i nepěkné čekání na to, aby si člověk mohl udělat fotku.

Kdo má rád zajištěné cesty Via Ferrata, tak je zde možnost vyšplhat na Trolltungu tímto způsobem. Mít více času, volil bych tuto verzi:)

Cca 2500...

Cca 2500 „krásných“ schodů…

Zpáteční cestu popisovat nebudu, ale snad jen zmíním, že sejít z cesty cestou dolů je mnohem snazší než při cestě na vrchol. Nebyli jsme jediní, kdo si trošku zašli, ale na druhou stranu výhled do údolí pomáhal snadno určit směr, kudy se vydat.  Za zmínku snad jen stojí fakt, že schody, kterým jsme se chtěli vyhnout (a při nástupu vyhnuli), tak nás k nim „nová“ cesta dovedla a nám už nezbývalo, než si dát těch necelých 2,5 tisíce schodů hezky cestou dolů. Schody jsou tvořeny kameny, každý má samozřejmě jiný sklon i výšku a pokud se vám podaří sejít až dolů, tak asi největší akutní přání bude, najít fyzioterapeuta nebo ortopeda:).

Po návratu na parkoviště již bylo těsně před setměním, proto jsme využili krásného místa a utábořili se na parkovišti, jelikož se nachází hned u jezera.

Den 4. – pondělí

Latefossen

Latefossen

Po probuzení a sbalení stanů nás čekalo už jen poslední místo – Latefossen – a cesta zpět na letiště, abychom do 19 hodin mohli vrátit auto a vyhnuli se tak placení dne navíc u Hertzu. Latefossen jsou dva prameny vodopádů, které se nacházejí nedaleko za městečkěm Odda a patří k nejhezčím v dané oblasti. Určitě stojí za návštěvu, ale netřeba se zdržovat dlouho:) Sice jsem v původním plánu měl ještě cestu na další populární vodopád Voringfossen, ale čas byl neúprosný a tento milník naší cesty se už realizovat nepodařilo a cestu zpět jsme nakonec zvolili jinudy.

Cesta na letiště vedla po silnici E134 a byla moc hezká. Od malebných norských vesniček, přes vrcholky místních hor i lyžařského areálu (místy byl i sníh) a opět zpět do údolí. S ubývající vzdáleností zpět k Sanderfjordu se zvětšovala hustota osídlení, až jste si připadali pak jako ve městě. Vrátili jsme auto, počkali necelé 2 hodiny na letišti a vyrazili zpět do Vratislavy.

Postřehy z cesty:

Ceny: Přibližně cca 4x dražší než u nás (chléb přes 100 Kč, voda 1,5 l 50 Kč, jogurt 80 Kč, kafe na benzince za 120 Kč, něco jako „Big Mac“ za 400 Kč).,

Ubytování: Zde na rovinu přiznávám, že jsme neplatili. Spali jsme ve stanech. Přijeli jsme vždy do kempu kolem půlnoci a vyráželi brzy ráno. Jediné, zač jsme zaplatili, tak byla sprcha, která vycházela cca na 40 Kč za 5 minut. V Norsku se smí kempovat volně mimo soukromé (oplocené) pozemky či případně se souhlasem jejich vlastníka. Avšak, cestou je téměř vše olemované ploty (zda kvůli ovcím, kterých je zde oproti Islandu tisícina; nebo prostě jen tak… kdo ví), tudíž kemp se v noci hledal mnohem snáze i díky značení. Nor by si nedovolil odjet bez placení… My? …

Doprava: 90/80 (70)/50 (40)… Těch 90 km/h platí pro dálnici. Hustota provozu (nemyslím teď velká města ala Oslo, Bergen) je minimální, avšak rychlostní limity jsou oproti nám dost přísné. Na dálnici je 90 km/h opravdu pomalých a tam, kde je 70, tak se u nás běžně jezdí alespoň „cedulově“ 90. Avšak, díky nedostatku času jsme na dosti úsecích s výjimkou obcí jezdili kolem 100 km/h s dodržováním všech fyzikálních zákonů a i tak, abychom nikoho neohrozili (díky hustotě provozu nebylo ani koho). Většina Norů jezdí velmi předpisově a když už vidí za sebou rychle jedoucí auto, tak sjedou ke krajnici div nezastaví a nechají vás v klidu předjet. To samé platí u kamionu, za kterým se postupně udělá sňůra několika aut. Sjede ke krajnici nebo tam, kam může zajet a nechá všechny předjet. Klobouk dolů, toto jsem viděl prvně na světě.

Norové: No… moc jsme jich za tu cestu nepotkali.. Nevím, kde byli.. Byl víkend, celou dobu modrá obloha, teplota přes 20°C, jednoduše nádherně. A když už jsme byli v krámě, tak obsluha se tam mezi sebou bavila anglicky nebo nás obsluhoval černoch. Celkově, v Norsku žije mnoho černochů a muslimů, ale vidět to na první pohled není.

Bezpečnost: Platit dodatečné připojištění proti krádeži? V Norsku? Nsr..! Norsko je země s jednou z nejnižších kriminalit v Evropě. Karavany v kempech se někdy nechávají otevřené a většinou i plně vybavené. Není problém jít nakoupit a nechat si foťák s objektivy za 50 tisíc v autě na sedadle a tzv. „neřešit“.. Jiná kultura, jiné vychování, respekt. Zkuste si u nás nechat někde takto zaparkované auto s věcmi uvnitř a dopadne to jako s kolama

Policie: ???? Kde je, jak vypadá? Je vůbec? Za celé 4 dny jsme neviděli jediného příslušníka PaChů, ani policejní vozidlo. Evidentně to jde i bez nich… (alespoň neškodí a mají smysluplnější zaměstnání).

Výbava na cestu: Pro hiking je kvalitní outdoorová obuv podmínkou, to bez debat. Díky nočním teplotám se vyplatí mít kvalitní spacák, aby nebyla zima. Nůž kdykoliv při ruce oceníte vždy, když bude třeba cokoliv odříznout. Lahev na pití lze i bez pití, jelikož Norsko je země vody, lesů a ryb. Pitnou vodu je možno načepovat z horských potůčků, kterých je při cestách mraky. Vodu z jezer ale neberte či se celkově vyhněte stojatým vodám, což je běžné pravidlo:) Pokud nejedete autem, ale letíte jako my, tak plynovou bombu v žádném případě do letadla neberte. Jen bude těžší ji sehnat na místě. Pokud stihnete pracovní dobu obchodů (řetězce v týdnu do 22 či 23 hodin, vesměs totéž v sobotu, v neděli zavřeno), tak mini bombu seženete za (na Nory) rozumnou cenu 50 NOK v MX Sportu nebo Europris (obdoba českého Jysku – máme vše, ale přitom nic:o)). Ceny na benzinkách se pohybují kolem 80 NOK za malou bombu (tuším 120 g).

Rozpočet (ceny k 9/2014):
Kurz 3.4 CZK/NOK; 6,6 CZK/PLN

Byli jsme 4 osoby a po finálním vyúčtování jsme se dostali na 4900,- Kč/osobu.

Cena zahrnovala:
Letenka WRO-TRF-WRO za 545 PLN pro 2 osoby (2x zpáteční letenka, 1x zavazadlo k odbavení, administrativní poplatky)
Pronájem auta na dobu pobytu + mýtné (strženo do týdne z účtu zpětně)  + projeté palivo
2x trajekt
Nafta Praha – Vratislav – Praha + parking v Polsku (Parkoviště ParkVia – obdoba pražského GoParkingu za 35 PLN celkem).

 

Mapa naší cesty:

Mapa Norsko

Celkem 2 komentářů

  1. Pavel

    Tome, pěkně jsi to dal do hromady. Díky za super víkend, snad nebyl poslední. Už teď se těším na další zájezdy tohoto stylu.
    diky


Vložit nový komentář...